Kalendář, jak ho známe dnes, je výsledkem dlouhého vývoje. V českých zemích nešlo nikdy jen o přehled dnů, ale o nástroj, který pomáhal orientovat se v čase, církevním roce, hospodářství i společenském životě. Jeho podoba, dostupnost i význam se v průběhu staletí výrazně měnily. Podobně jako kalendáře mají i vánoční přání a PF v českých zemích dlouhou tradici.
Nejstarší formy kalendářů na českém území
Nejstarší zmínky o kalendářích na českém území souvisejí především s církevním prostředím. Už v raném středověku se používaly liturgické kalendáře, které určovaly pořadí svátků, postních období a významných církevních dnů.
Tyto kalendáře nebyly určeny běžným lidem. Sloužily především:
- klášterům
- duchovenstvu
- vzdělaným písařům
Většina prostého obyvatelstva si předávala informace o důležitých datech ústně – orientovali se podle svátků světců, církve a tradičně předávaných lidových znalostí.
Codex Gigas – kalendářní list (13. století), Čechy.
Zdroj: Wikimedia Commons, public domain.
Kalendář jako nástroj vzdělaných vrstev
Až do pozdního středověku byl kalendář:
- rukopisný
- vzácný a finančně náročný
Nejdříve byl dostupný především:
- duchovenstvu
- šlechtě
- měšťanům
- části vzdělaných řemeslníků
Pro venkovské obyvatelstvo byl osobní kalendář výjimečný. Nejen kvůli ceně, ale i kvůli negramotnosti. Čas se určoval jinak – podle církevních svátků, tradičních dnů v roce a „kolektivní paměti“.
Zásadní zlom: knihtisk a 16. století
Skutečný zlom nastal až s rozvojem knihtisku v 15. a zejména 16. století. Díky němu se v českých zemích začaly objevovat tištěné roční kalendáře, často označované jako:
- roční kalendáře
- minuce
- almanachy
Tyto tiskoviny se vyráběly ve větším množství, byly levnější než rukopisy a daly se distribuovat širšímu okruhu lidí.
Přesto nešlo o masovou dostupnost v dnešním smyslu, jeden kalendář často sloužil celému statku nebo obci
Jaké kalendáře se v 16. století používaly
Kalendáře této doby nebyly nástěnné v dnešním slova smyslu. Nejčastěji šlo o:
- jednolisty s přehledem celého roku
- malé brožury
- kalendáře s církevními svátky
- zemědělské a astrologické kalendáře
Velmi rozšířené byly tzv. minuce, které kombinovaly:
- kalendářní přehled
- astrologické údaje
- pranostiky
- rady pro hospodářství
Astrologie tehdy nebyla vnímána jako okrajová záležitost. Byla považována za legitimní nástroj k výkladu přírodních jevů a plánování prací.
Jost Amman, Paper-maker (z Das Ständebuch, 1568).
Zdroj: Wikimedia Commons (public domain).
© Dagmar Hamsíková / CC BY-SA 4.0 (Wikimedia Commons)
Pro koho kalendáře skutečně byly
V 16. století byly tištěné kalendáře určeny především:
- měšťanům
- duchovenstvu
- šlechtě
- vzdělanějším hospodářům
Venkovské obyvatelstvo se i nadále orientovalo hlavně:
- podle církevního roku
- podle svátků světců (sv. Jiří, sv. Václav, sv. Martin…)
- podle tradic a ústního předávání znalostí
Kalendář tedy nebyl osobní předmět každého jednotlivce, ale informační společná pomůcka.
Co si z této historie neseme dodnes
Dnešní kalendáře mají jinou podobu, ale jejich základní funkce zůstává stejná.
- strukturují čas
- pracují s rytmem roku
- propojují každodenní život s tradicí
Ať už jde o historický číselník, roční almanach nebo moderní rodinný kalendář, vždy jde o snahu uchopit čas srozumitelným způsobem.
Zdroj: Pražský všeobecný domácí a hospodářský kalendář, 1843, digitalizováno Městskou knihovnou v Praze (volné dílo).
Číselník Natali design ze sady pro vlastní tvorbu kalendářů
Kalendář nikdy nebyl jen technickou pomůckou. V českých zemích byl po staletí spojen s kulturou, vírou, prací i tradicí. A právě proto má své místo i dnes.